Březen 2015

Jak chutná tma

28. března 2015 v 11:23 | M. S. |  My screams in the dark


Nekonečná radost,
touha po životě
Změnila se ve zlost.
Sám v prázdnotě
jsem chycen vlastní vinou.


Ta prázdnota, říkáš,
to jsem já sám.
Těžko asi vnímáš,
jaký vztek teď mám.
Nucen přiznat na kolenou


strach ze tmy.
Svírá stejně jako tehdy,
když jsme byli dětmi.
Řeknu ti to, někdy.
To, jak chutná tma.


Chci sevřít tvoji ruku,
nedovolíš mi to.
Chci utéct tomu hluku,
uvěříš mi to?
To, jak zákeřná je tma.


Chci nechat se vést,
bez tebe nic nevidím.
Ani to nechceš snést
Svým starým fobiím
znovu "zdravím" musím říct.


Jsem poslem vzpomínek,
které spolu vlastníme.
Jsou jak malý plamínek,
skrýváme, co už víme.
Přesto ti rád vyjdu vstříc.


Kloužu tmou jak černý stín,
neviděn.
Utěším tvůj hořký splín,
neslyšen.


Odejdu a nechám tě spát.
Rozpolcen.
Až když tě vidím smát,
jsem sjednocen.


Brzy tvou cenu dám ti znát,
Dřív, než bys řekla, ale dnes ne.
Možná, až tmy se přestaneme bát,
a toho, čím už dávno nejsme.