Animefest 2014

23. května 2014 v 15:42 | Baka - chan |  Ostatní
Nazdárek ^^
Článek píšu trochu se zpožděním, protože jsem neměla čas a chvíli trvalo než jsem ho splácala, ale přece.

Ano, splnilo se mi to. Opravdu se mi to splnilo. Já tam byla. Abyste rozuměli, AF pro mě měl být do osmnácti let tabu. Rodiče mě prostě odmítají pustit mimo město, kde bydlím nebo u kterého bydlím (a jelikož teď je to někde mezi Hradcem a Pardubicemi, měla to být jen tato dvě, která pro mě byla dostupná) a tak, jsem mohla vždycky jen smutně koukat na fotky, které po nějaké takové akci vylezly na FB. Tento květen jsem slavila šestnácté narozeniny, takže jsem ani nedoufala nebo se ani nepokoušela je znovu přesvědčit, že mě už můžou začít pouštět jinam s klidným svědomím. Prostě jsem věděla, jak to skončí. Řeknou mi, že ne a já odejdu naštvaná. Minulý rok mě ale pustili na Natsucon, který se konal v Praze a myslím, že to bylo jen proto, že jsem jela s kamarádkou, která jela se svými rodiči, tudíž "mě měl kdo hlídat". Nechala jsem mámu, ať si to myslí, protože její rodiče neměli na Natsucon vůbec namířeno, jen jsme se s nimi příležitostně svezly do Prahy a zbytek cesty jsme jely metrem. Byl to takový můj první větší con, nepočítám do toho HK cosplay srazy.
Letošní květnový rozhovor vypadal asi takhle:

,,Že bys mě mohla pustit zas na ten Natsucon." povídám jen tak nenuceně.
,,Tak si běž, no."
,,Fákt? Ok."

Chvíle ticha, máma skládá oblečení.

,,A že bys mě mohla pustit třeba na ten AF. Budu mít narozky a teta mi řekla že bych u ní třeba spala." Už se připravuju na to, že mi řekne ne a skoro se mám k odchodu, protože vim, že to je zbytečný.
,,Tak jeď, no."
Tak jako pomalu se otáčím, jestli jsem slyšela dobře nebo jestli se mi to zdálo.
,,... cože?"
,,No, když se neztratíš..."
,,JAKOŽE FAKT MŮŽU?! YAAAAY."


No, a bylo to. Byl asi týden před AF, ale já jsem se ještě raději moc neopíjela štěstím, protože jak je znám, mohli si to kdykoliv rozmyslet. Prostě jsem ještě tak docela nevěřila, že to myslela vážně. Ale pořád to nevypadalo, že by si to chtěli rozmýšlet. Takže jsem už začala plánovat, co si tak nějak vezmu. V tu chvíli mě začalo trochu štvát, že jsem se přesvědčila, že tam jedu, pár dní před událostí. Víte, já si svůj první AF představovala tak, že to budu vědět půl roku dopředu a udělám si nějakej super-ultra-mega-cool cosplay, se kterým tam hrdě nakráčím. Ale došlo mi, že takhle asi těžko něco stihnu. Takže jsem si vzala uniformu, co jsem měla na Natsuconu, snažila se něco udělat s tou oranžovou parukou (nakonec jsem dopadla docela dobře, lidem se to líbilo) a vyhrabala dávno zapomenutá ouška a všechno, co jsem na neko měla s takovým tím lhostejným pocitem, že budu prostě jedna z mnoha.
Tohle byly všechno takový maličkosti... hlavně jsem ale prostě byla ráda, že tam jedu.

Den předtím jsem ještě dokoupila nějaký věci na cestu a obnovila barvu na vlasech. Večer si zabalila a v pátek ráno dobalila všechno, co jsem pro to ráno ještě potřebovala. Natěšená, ale zároveň s tím příšerným pocitem, že všechno nemám, jsem jela do HK, kde jsem se setkala s kamarády - Ája, Tomáš, Riuu - se kterými jsem měla jet. Příšerný pocit, že všechno nemám tu byl furt, vlastně celou cestu do Brna... vlastně celý AF, kdy jsem po výstavišti běhala s batohem a žádnou část dne si nebyla jistá, jestli jsem něco někde nenechala. Už bych si s tím měla fakt někam zajít. :D

Nejenom, že vlak byl skoro přervanej cosplayerama. Když jsme v Brně vystoupili, musela jsem se prostě usmívat. Ti lidé byli všude. Úplně všude. Ten krásný pocit, když mi zakrvácená Yuno na nádraží oplatila úsměv i když mě neznala, byl prostě k nezaplacení. Rozdělili jsme se a Ája a Riuu šly ke Kuruce navléct se do cosplayů a já s Tomášem jsme šli k jeho sestře, kde si měl odložit věci a najíst se. Celou tu dobu jsem byla na AF děsně zvědavá.

Když jsme šalinou přijížděli na ono místo, s Tomášem jsme schválně koukali, kdo z nás uvidí dřív ty trousící se cosplaye. Pak jsem otočila hlavu doprava a... bylo to tam. Ta šíleně dlouhá fronta cosplayů.
AF jsem si užívala už od samýho začátku, kdy jsem obcházela frontu a každého druhého, kdo se mi líbil, jsem požádala o fotku. Popravdě, hodně jsem se bála, aby mě někdo neposlal do háje nebo abych se necítila trapně. Vůbec ne, lidi byli nehorázně milí... proč jinak by na sobě měli csp, kdyby nechtěli, aby si je někdo fotil?
A nebo ten pocit, když začnete kecat s úplně neznámýma lidma ve frontě. Celej con jsem měla chuť řvát větu ,,Panebože, lidi, já vás chci obejmout!" ... :D U spousty se mi to i splnilo.








Itsugooo~ ^^




Dostala jsem náramek a pak šla prozkoumávat terén. Fotka, fotka, fotka... Nalezení Fujiho, fotka... Ehm, nic. :D



Nejlepší Zabuza, co jsem kdy viděla, gooosh~ *__*




Demence lvl 99:
Já: *právě se dostala na AF a rozkoukává se* Rotunda A ... a počkat, to jsou jako dvě rotundy nebo...
Fuji: *jako vážně?-face*
Já: *výtlem* Neneneee, nic, zapomeň na to! Když já fakt nevim.

Při odhalení stánků v rotundě: ,,Oh, gosh... já jsem umřela a teď jsem v ráji, vím to..." Jenomže pak jsem došla k závěru, že to je spíš smutné... Když se díváte na ty miliony věcí, co byste chtěli vlastnit, ale zároveň si uvědomujete, že vaše peněženka má omezenou kapacitu... a to jsem ještě byla jedna z těch, co tam měli docela dost peněz... jenomže je jedno, jaká částka, na conu to zmizí vždycky, ani nevim jak. Slíbila jsem si, že se budu držet, jenomže... hah, bitch please. Nemůžu tam nechat tu čepičku, nemůžu tam nechat ten plakát s Jellalem, ani mochi koláčky... awww~ Peněženka pláče.


To je smutné... vážně ... smutné.

Jestli jsem si tam našla nějaké nové kamarády? Nějaké ano a hlavně viděla Elišku (Lančiku), který jsem asi dva roky pořád slibovala, že za ní přijedu do Prahy... tohle bylo naše první setkání naživo a jsem hrozně ráda, že se tak stalo... :)

Přes Barushku, moji kamarádku, se kterou jsem se seznámila na HK Yakuza csp srazu, jsem poznala jeden úžasný cosplay pár. S klukem jsem se seznámila hned u fronty, protože jsem chtěla fotku s Kiritem, s holčinou až večer když fotili Kirita a Asunu. No a moje povaha má jednu specifickou vlastnost - jakmile se mi někdo nebo něco líbí, pořád za tim lezu nebo chci aspoň prohodit pár slov. :D Tihle dva byli asi hlavní známost, kterou mám z AF ... a pak ještě pár lidí, na které jsem při té příležitosti narazila, jenomže jsem z AF odešla bez kontaktů, vyjma jednoho nebo těch, kdo si mě našli sami.






A... bože! Fotka s Mystem, gosh, splnil se mi sen!


A jen tak, btw, fotka s celou Hetalií~

Je pátek večer a já musím za tetou (a za tu dobu jsem úplně zapomněla jíst... vážně, bylo to tak super a bylo toho tolik, že nebylo kdy jíst), protože mám u ní domluvené spaní. Chce se mi tam asi jako do školy když se probudím v 6:30, ale nakonec rezignovaně opouštím cosplay pár, pak Yakuzu, na zastávce později Fujiho, co mě doprovodil až tam (ty vole, můj smysl pro orientaci hadr, aneb popsat, kde jsem, bylo taky docela vtipný .... .___. musím se naučit popisovat kde jsem, připadám si jako totální idiot). U tety doma jim jako ve snu na všechno přikyvuju a říkám jim, jak jsem se měla... nemůžu se dočkat až se vyspím a budu zpátky.
A ráno konec... špatně... přeležené ... vlasy... vůbec ... nejdou ... napravit, pomoc!! -_- Takže se mi nelíbily moje vlasy ať jsem s tím dělala co jsem chtěla, připadala jsem si furt jako idiot ... (to bylo furt, na AF musim vypadat úžasně :D:D) stejně to nakonec bylo všem jedno a pak i mně.

Byl pařák, ale já to přes den přestala vnímat. Chodila jsem pořád sem a tam, byla nadšená, vídala náhodně své kamarády, kteří si taky šli svým tempem. Vlastně jsem se na AF nikoho nedržela, tak samotářsky jsem se toulala kolem, což jsem dělala celý AF. Ale já myslím, že to tak mělo být. Chtěla jsem si to užít a užila jsem si to. Tím, že jsem chodila kolem, kecala s náhodnými lidmi a fotila si je, to považuju za to, že jsem si to užila. (nebyla jsem na žádný přednášce, ale pšt. ... no a co?! :D stejně je jich většina na netu, ty ostatní věci jen tak nezažiju...) Na sobě jsem měla tuctovou neko.


Já ho chtěla domů!


Zajímalo by mě, jak pak pil :D

A Yakuza spolu s Barushkou :)


Jako správný stalker (oh gosh, to slovo nějak moc souvisí se mnou, začínám ho nenávidět ._.) jsem vyhledala svůj oblíbený cosplay pár... Kluk měl Natsua... a jakože... úžasnýho Natsua T_T. Její csp jsem bohužel nedokázala poznat. Nějakou dobu jsem pobyla s nimi, pak jsem si řekla, že bych mohla jít zase otravovat někoho jinýho a šla za kamarádkou... :D





Nejlepší Kyouraku, co jsem kdy viděla!



Tihle byli boží :3



omg omg omg!!



Panda - san~






Pak se ve vzduchu nad námi naskytl velmi zvláštní úkaz... něco jako létající kamera. Některý lidi tam z toho měli srandu, běhali za tím a mávali do toho. :D A nebo se tomu tlemili.

Událost lvl 99:
Já: *kouká na nějakou monstrózní frontu, která se táhla od rotundy až někam do háje* Na co tady čekáte?
Random člověk: Chcem se dostat na tu přednášku, co tam bude.
Já: *výtlem*

Navečer jdu pokecat s Miou na trochu klidnější místo, kde je klid a pokoj od lidí. Po chvíli se vracím a uvědomuju si: oh, shit, já prošvihla ten sraz FT cosplayerů před rotundou, který jsem chtěla oslintat... no, nevermind... Je tu spoustu dalších lidí, který můžu oslintat, třeba... Hele, Levi! A super Levi, hmm...



Opět podotýkám, že jsem nejedla téměř nic kromě dvou toastů.

Za sobotní večer chci hrozně poděkovat Fujimu, protože mi prostě hráblo a jsem hrozně ráda, že tam se mnou byl. *ty víš proč :)*

Ehm, neděle... no, vzala jsem si ten šílenej nápad s parukou, protože (nevím, proč, měla jsem ty dny nějakou smůlu na vlasy, vypadaly hrozně a já už je fakt nechtěla ukazovat :D) jsem chtěla schovat vlasy. Bylo pod mrakem, zataženo. To vypadalo na pěkný slejvák, který byl ke konci conu opravdu vydatný. Ten poslední den byl takový mrtvý, podle mě za to mohlo to počasí.
Našla jsem svůj stalkovaný csp pár (kluk - Jack Frost, holka - opět jsem nepoznala T_T) ve stanu a chvíli s nima pokecala. (co všechno se dá dělat nebo vymyslet s figurkou Kirita, no to nechceš... :D) Znovu jsem to tam celé prošla.





A další zajímavost, než jsem odjela. Bafací keř - kterej byl naprosto super! :D Ale mě nedostal.



Nesnáším loučení! :D Vážně. No, kdo jo? Obzvlášť po takové skvělé akci. Rozloučila jsem se s tím, koho jsem ještě našla, s Fujim a pochopitelně s csp párem, se kterým jsem se ale loučila hned několikrát, protože jsme na sebe než jsme odjeli vždycky nějak narazili... ale bylo to pěkný ^^ ...




Plánovali jsme odjet kolem 13-14, ale nakonec se náš pobyt tam hodně prodloužil, jelikož Tomášovi, který měl pro nás lístky na vlak nebylo dobře a tak jsme museli počkat až se mu udělá líp. V tu dobu už se spustil šílenej slejvák, já jsem procházela rotundu a dívala se, jak lidi balí stánky a tak. Bylo to vážně depresivní :D ... S Ájou jsme pak kecali s někým u stánku a já se šla podívat na kousek zakončení conu. Dva body? ... Během AF jsem zaslechla nejmíň od dvou lidí, že si vyměnili náramky, protože jim nesedly k oblečení... třeba se to právě díky nim ovlivnilo. :D

Odvaha lvl 99:
(koupelna u zrcadel)
Já: *mám jí to říct, nemám jí to říct, mám jí to říct, nemám--* Ehm... Ty jsi Nagat?
Nagat: Jo ^^
Já: Eehmm, ahoj ^^
*usmála se, je to v pohodě :D*

Jo, a taky obejmutí cosplayera Jellala...


Pokec s Barushkou a s Ájou jsme se pak odebraly na nádraží. Jely jsme šalinou a co nevidím. Tenhle mě vážně dostal, to byl prostě dokonalej moment... :D Jakmile jsem cvakla a zasunula foťák, ozvalo se za mnou: ,,Paparazzi jsou úplně všude." ... no, měla jsem kapku u hlavy, ale to prostě muselo do foťáku! :D



Dorazily jsme na nádro a čekaly. Nakonec se z toho vyvinulo to, že vlak měl zpoždění jak prase, takže se to protáhlo o hodinu. Volala jsem to mámě, ať se nestrachuje. Mrzly jsme. Tu dobu jsme ale s Ájou využily k popovídání... s Ájou se hrozně hezky kecá, víte to? :D Tak to je mi vás líto, nevíte, o co přicházíte.
Tomášovi se udělalo líp, dorazil, i s Riuu. Vlak byl šíleně narvanej, takže jsme se krčili v uličce... Paráda... Ale přežili jsme to a já se dostala domů ve zdraví a s hlavou jako ve snech.

Jako vzpomínka na AF mi na stěnách visí plakáty, na mé ruce je náramek a tašku mám plnou placek.
Asi jen jedno slovo: Děkuju.
Yakuze, která mě doprovázela, Fujimu, který tam byl vždycky pro mě (a obětoval pro mě přednášku, chudák :3 :D), Mie a Kyuu za pokec, Barushce, Elišce a mnoho dalším zrovna tak. Děkuju všem lidem, co tam byli. Za to, jak jsem si díky nim svůj první AF užila a jak hrozně se mi chce si to zopakovat (snad příští rok) ... Děkuju vám za to, jak milí jste a jak ochotně si popovídáte s člověkem, kterého i třeba vůbec neznáte. Miluju vás. A nashle za rok. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 25. května 2014 v 21:11 | Reagovat

Jsem moc ráda, že sis to tam užila ^_^, takže doufám, že další rok s námi zase pojedeš :D

2 Fuji Fuji | 26. května 2014 v 2:53 | Reagovat

So nice :3

...
..
.
.
ale víš co, takhle vkládat obrázky... a to sji chtěla na grafiku, fujky, fujky...
.
.
..
...
:)

3 Baka - chan Baka - chan | Web | 26. května 2014 v 17:41 | Reagovat

[2]: Už jsou v pořádku, pane Rejpal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama