Po měsíci..

30. dubna 2012 v 17:39 | Baka - chan |  Moje kydy
Já vím, já vím.. ^^"
Slíbila jsem, že se tady tomu budu víc věnovat. Ale tenhle měsíc nebylo moc času a navíc se stalo tolik věcí..


To jsem se takhle pořád scházela v čajkách s otaku se stále sílícím pocitem.. čeho vlastně? Když nás tam takhle bylo víc.. Byl to divnej pocit. Sáčkovala jsem se od každého ke každému. A každý měl někoho, s kým byl po většinu srazu. Zato já jsem se jen nejistě pohybovala mezi body. Pak, když mi odešla kamarádka, mno.. už to nebylo takové. Jsem tak trochu střelená, hodně se směju a podobně. Myslela jsem si, že jsem někdy vtipná, že někdy třeba někoho pobavím. Ale jak jsem se na to tak koukala, "baviči" trumfli mě. Spíš mě teda někdo setřel než že bych byla nějak vtipná. Pamatuju si na ten moment, kdy jsem tam tak seděla v rohu a chtělo se mi brečet. Proč, proboha? Jsem mezi otaku, mezi svými. Zaskočilo mě to, ten pocit. I pak, když přišla osoba, kterou jsem sto let neviděla a doobjímaly jsme se, stejně jsem si tam připadala navíc. Jen jako zátěž, jako křen pro všechny ty lidi. Nemusela to být pravda. O tom tu nikdo nemluví. Připadala jsem si nepotřebná.
Pak mnou otřáslo to, že jsem se nedostala na gympl. Češtinu jsem měla ze všech nejlepší a psychotesty nadprůměrný. Zato výzo mi to všechno pokazilo. Neměla jsem průměr na to, abych se tam dostala. Tak jsem se složila a řvala jak přejetá krysa. Táta přišel a obejmul mě, ale já to nechtěla, sakra práce. Ať dá ty ruce pryč. Pak mi totiž stejně dával kázání, že bylo potřeba víc se učit, víc se připravovat. Vždycky to tak je. Vždycky mi to kázání dá ať už za to můžu já nebo ta druhá strana.
Ale vynahradily mi to srazy s nejlepšími kamarády. Ale odteď už chodím na srazy ve dvou nebo ve třech. Jakmile je to víc, ztrácím se. Až na světlé vyjímky. Jasně, jak by řekl táta, sebestřednost. Jenže takhle to vůbec není. Prostě jen chci, aby si mě za těch pár hodin co jsme venku někdo všiml a věnoval mi třeba i jeden jedinej pohled, to je celé.
Sice miluju Gazette, ale další místo mají Two steps from hell. Zamilovala jsem si jejich hudby. Protože je až neuvěřitelné, jaká mě při nich chytá múza.
Teď jsem zrovna měla sraz s mojí milou ^^ Už jsme se tak dlouho neviděly, tak konečně. Dokonce dala dohromady tu povídku, co jsem s ní škrábala po nocích. Není ani možný, jakej jsem úchylnej Itachi :D
Dál bych taky chtěla poděkovat Shi za čas, který se mnou tráví. Za čas, který většinou věnujeme naší múze. A jak moc se mi líbí to, jak pro mě píše. Je to vážně nádhera. Děkuji ti ^^

Zrovna, když jsem poslouchala Two steps from hell, dostala jsem se přes ně k tomuhle.. Zamilovala jsem si ji. Vyloženě to k tomu obrázku sedí. Trochu depresivní, pravda. Ale je moc krásná.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bebe Sušenka Bebe Sušenka | Web | 30. dubna 2012 v 17:48 | Reagovat

:) to je dobře, že jsi tu :D

2 ♥Verča♥TVD♥ ♥Verča♥TVD♥ | Web | 30. dubna 2012 v 17:49 | Reagovat

pěkný bloček :-)

3 Tarei Tarei | Web | 30. dubna 2012 v 19:03 | Reagovat

Ach moje... vím jak ti je ;-) až moc dobře to znám, včera jsem to prožila a rozbrečela jsem se před nejlepšíma jak malá... jak blbá a uřvaná to jsem -.- jsem taky střelená, myslela jsem si, že jsem vtipná, že mě lidi maj rádi, ale nevím, začínám čím dál tím víc pochybovat, včera mi řekli, že nad tím moc přemýšlím. Jenomže, copak to člověka nebolí, když si jeho nejbližší tam hrají fotbal a vy tam sedíte někde v rohu s kamarádkou a sotva o vás (ano kluci) zavadí pohledem?
Tak ať ti to dobře dopadne, držím palce ;))

4 Baka - chan Baka - chan | Web | 30. dubna 2012 v 22:48 | Reagovat

[2]: Koukám, velice namáhavá odpověď..

[3]: Jo, užírám se nad tím dost často... řeknu něco vtipnýho a vím, že se tomu sakra budou smát.. ale opak je pravdou. Spíš to setřou jiným vtipem. T_T A děkuju ti :)

[1]: No, to hlavně.. -.-"

5 Tarei Tarei | Web | 6. května 2012 v 7:42 | Reagovat

[4]: jo přesně tak :// není za co :-)

6 Barča Barča | Web | 9. května 2012 v 15:42 | Reagovat

Zlato, naprosto s tebou souhlasím. Jak je nás víc než tři, nedokážu si to pořádně užít a držím se raději stranou.
Opět dodávám, jak skvělá je ta vaše povídka. Konečně něco úžasnýho, co se nebojím číst před spaním a těším se na další vývoj děje :-D.
Soucítím s tebou a plně doufám, že se vše vyřeší a ty dostaneš co si doopravdy zasloužíš.
Též ti chci poděkovat za inspiraci, kterou  mi jakožto má vždy úžasná bílá vlčice dodáváš a za trpělivost, když se po půl hodině ozvu s jednou větou *facepalm*.

7 Ája Ája | Web | 17. května 2012 v 17:00 | Reagovat

Májuško, já si mezi otaku taky někdy připadám navíc. Jsou srazy, který se mi v hlavě přehrávají pořád dokola a neustále mě nutí, abych se nad sebou zamyslela. Každý si někdy připadáme nechtěný, ale tebe já budu mít ráda pořád <3. Jsem ráda, že jsem tě mohla poznat a jsem ráda, že tě můžu nazvat nejlepší kamarádkou. Nejsi žádná ovečka ve stádu, jak často tvrdíš ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama