Už skoro nežiju..

22. prosince 2011 v 17:11 | Baka - chan |  Moje kydy
Dalo by se to tak říct.
Nebudu tento článek považovat za plnohodnotný,ani na něm nebudu depkařit (možná trochu),ani nebude přetékat optimismem.. Je to taková směs všech těch dnů,kdy jsem tu nebyla. Jestli čekáte,že budu básnit o vánocích,tak to jste na omylu. Jistě,jsem ráda,že je volno xD Ale není to to jediné,o čem bych chtěla mluvit..
Slunce skoro není,vlastně je to všechno tak strašně zamlžené,takové ospalé. Cítíte to? Pořád je tma.. Vy musíte násilím v té škole udržet otevřené oči,mít zapnutý mozek,abyste pochopili,na co se vás ptají a ještě mít tu sílu vzít si do ruky propisku a zapisovat si,přitom koukat střídavě na učitele,do učebnice,do sešitu a po hodinách.. (to čtvrté je spíše můj zlozvyk)
Taky jsem se dozvěděla,že pár učitelům se nezamlouvám a maj potřebu mě neustále buzerovat,kam udělám krok. Otravuje mě to a může mě to nasrat na celej den,protože to,že se jim nelíbí,že jsem upřímná,to je jejich problém. ("Já nejsem drzej. Já jsem upřímnej.")



Kdyby nebylo těch pár večerů v čajce s nějakými otaku,vlastně už ani neexistuju.. Mají pro mě ten největší význam.. Jsou moje prozatímní pointa života a jsem ráda,když můžu vypadnout z domu a jít za svými.
Ikdyž mi to připomíná,že jsem se dlouho neviděla s mojí milou. Nutně jí musím předat dárek..ale hlavně vidět se s ní.. Hrozně se mi stýská.

Tenhle článek je strašně spletitej,protože se toho stalo moc.. těch všech věcí.
Hlavně hrozně bojuju s nenáviděním sebe sama. Kvůli svý viditelnosti.. kvůli tomu,že se mi smůla lepí na paty.. kvůli tomu,že když mám někoho ráda,neumím to říct. Kvůli tomu,že se musím pořád s někým hádat,pořád mít ten pocit "já mám pravdu".. Už unavuju sebe sama.

Proplouvám..
S hrozně zádrhelama,ale proplouvám.. Týdnama,měsícema,vším..
Nezachycuju se o nic.. Chci nějakej záchytnej bod.. něco,na co se můžu těšit,kvůli čemu mám důvod přežívat dny. Hrozně,hrozně se snažím,abych nespadla do nějaký depky,abych si nezačala zase rejpat předloktí,vždycky jsem na jejich pokraji a nějak se vyhrabu ale.. docela mě to vyčerpává.

Samozřejmě,je mi někdy tak fajn,že bych skákala tři metry do vzduchu,je mi dobře,tak pěkně lhostejně dobře.. takový ty chvíle bez tlaku v žaludku,bez nervozity,jestli jsem někomu něco neřekla špatně..Tlak v žaludku,kdy vidím jenom blikající kurzor a v duchu řvu "odepiš".. A pak je mi fajn,protože se to potom stejně rozjede..

Každej den mi v hlavě běhala jedna věta - Potřebuju už,kurva,volno!
A volno je tady.. Takže se ho budu snažit co nejvíc využít.. Zajít s někým někam,přečíst všechny ty knížky a nebo se trochu pohnout ve spoluautořině se svojí milou ^^..

Lanči,neboj se,Bestie tu bude.. jen je tu trochu problém s připojením se k druhému počítači,kde to mám.. Jo a.. jestli na tom FB fakt budeš,odepiš mi prosím první.. já totiž nikdy nevím,kdy tam jsi xD

No,jsem ráda,že jsem se konečně přemohla napsat článek,protože jsem vlastně nevěděla jak to všechno shrnout do srozumitelného textu..

Sayonnara! ^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ája Ája | Web | 23. prosince 2011 v 9:02 | Reagovat

Májuško, to chce klid...učitelé budu vždycky predátoři :D a já taky o Vánocích zrovna nebásním, mně stačí, že je volno :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama