Prosinec 2011

I will be here.. soon

29. prosince 2011 v 11:07 | Baka - chan |  My screams in the dark
Pamatuju si,jak jsi se smála..
Měla oči plné radosti..
Pamatuju si,jak jsi brečela..
V očích stín nenávisti a smutku..

Běžím za tebou..
a když už si myslím,že tě můžu dohnat..
Zase vidím tvou postavu rozmazanou v dálce..

Mlha se mi rozvaluje u nohou.. dusí mě..
Ale já nechám oči otevřené a zatnu ruce v pěst..

Jak dlouho ještě budu muset přežívat..
A nechat se pronásledovat.. nicotou?

Někdo mi vrazil nůž do krku..
A cítím ho tam na další dny..

Krvavé slzy stékají mi po tváři.. a vyplavují ze mě duši..

Chci tě vidět se smát..
S očima plnýma radosti..
Chci být tvým jediným společníkem ve stínech nenávisti..
A rozehnat je..

Chci tě dohnat,běžet,utíkat před nicotou.. protože tam,kde jsi ty,není nicota..
Dohnat tě,chytit tě za ruku a říct "Jsem tady..".


Už skoro nežiju..

22. prosince 2011 v 17:11 | Baka - chan |  Moje kydy
Dalo by se to tak říct.
Nebudu tento článek považovat za plnohodnotný,ani na něm nebudu depkařit (možná trochu),ani nebude přetékat optimismem.. Je to taková směs všech těch dnů,kdy jsem tu nebyla. Jestli čekáte,že budu básnit o vánocích,tak to jste na omylu. Jistě,jsem ráda,že je volno xD Ale není to to jediné,o čem bych chtěla mluvit..
Slunce skoro není,vlastně je to všechno tak strašně zamlžené,takové ospalé. Cítíte to? Pořád je tma.. Vy musíte násilím v té škole udržet otevřené oči,mít zapnutý mozek,abyste pochopili,na co se vás ptají a ještě mít tu sílu vzít si do ruky propisku a zapisovat si,přitom koukat střídavě na učitele,do učebnice,do sešitu a po hodinách.. (to čtvrté je spíše můj zlozvyk)
Taky jsem se dozvěděla,že pár učitelům se nezamlouvám a maj potřebu mě neustále buzerovat,kam udělám krok. Otravuje mě to a může mě to nasrat na celej den,protože to,že se jim nelíbí,že jsem upřímná,to je jejich problém. ("Já nejsem drzej. Já jsem upřímnej.")

For you..

7. prosince 2011 v 17:24 | Baka - chan |  My screams in the dark
Trhala bych..
..drápy a tesáky..

Někdy mě napadá obětovat pro tebe vše,
i když vím,že některé věci jsou moc drahé.

Stála bych při tobě - jako tvůj ochránce..
Kdyby vzdálenost neznamenala nic.

Poletím za tebou přes zataženou oblohu..
Rozeženu mraky a déšť,který promočil všechny tvé naděje..
Budu tvým stínem před sluncem,které ti pálí všechnu tvou radost..
Rozervu všechnou zlou minulost,co v sobě nosíš..
..drápy a tesáky..

Teď však podává ti ruku někdo jiný,
kterému vzdálenost podařilo se překonat.

Ty přijmeš jeho ruku,odcházíš a ohlížíš se za mnou.
Mávám ti na rozloučenou a jsem šťastná,že jsem ti mohla být nápomocna..

Usmívám se - smutným úsměvem.