Květen 2011

Bolest vlastní krve..

16. května 2011 v 16:14 | Baka - chan |  Moje kydy

Tam,kde vytí stává se řečí..
Tam,kde posledlost stala se porozuměním..

Tam krev stříká ve smíchu z mých úst..
A špiní měsíc,který jen polovinu svého svitu má..

Být s druhy,kteří mi rozumí..
Jedna z nich..

Svírat ve snech jejich srst ve stříbrné noci..
Cítit jejich tesáky na svém teplém hrdle..

Chci usnout a už se neprobudit..



Být zase jednou s nimi..

9. května 2011 v 15:24 | Baka - chan |  Vlci


Cítit dotek jejich srsti..
Vidět jejich dech v páře stoupající tichou nocí..
Jejich stíny v mlze se zakloněnou hlavou k měsíci..
Slyšet jejich vytí.. teskné po zásahu lidí..

Proč je nevidím?
Proč neslyším jejich vytí?
Ani dotek jejich srsti mi nebyl dopřán..

Má duše zaprodána byla hysterii smrtící nákazy..
Nyní spojuji je neprávem a zahazuji jejich hrdost..
S mánií,která mě stáhla z kůže a sežrala zaživa..
Ta která se mi vpustila do srdce svou neznámou tekutinou a zatemnila mozek..

Nebojuji již za nenávist k nim a poddávám se lidem..
Kteří nenávidí..
Miluji je a vím,že je to špatně..
Kde jsou vlci?

Místo nich je tu ubohá napodobenina s mnoha přikrášleními..
To není vlk..
To je atrapa..
Nechci žít s nepravým vlkem v těle..

Chci žít mezi pravými vlky,v jejich srdcích..
Tak proč?
Pouta šílenosti,posedlosti,mánie a nákazy mě poutají..
Ke zdi,kde otisky krvavých tlap těchto šelem skvějí se tmou..

Už nechci..!
K poutům,která se sama od sebe nerozskočí potřebuji klíč..
"Vlci! Vraťte se mi! Prosím.. už vás nikdy nezklamu.."
Ostré odpovědi v posměšném vytí obracejí se ve tmě k nebi..
Už ztratili ve mně důvěru..

Tak moc jsem se bála..
Že se tohle jednou stane..
Stát se to mělo..
Již dávno..

Když lítost a lásku zastínila šílená posedlost..
Když lítost zastínila nepravá lítost pro neskutečné..
Když lásku zastínila láska platonická a pošetilá..
Posedlost,která mě sžírá a já jsem přesto slepá..
Nevidím,jak škodí mi ta bestiálnost mých činů..

Kdy se ke mně vrátí?
Kdy ucítím dotek jejich srsti..
Kdy jejich dech bude stoupat z jejich tlamy a v krystalcích ledu usedat jim bude na kožichy?
Kdy teskné kvílení stoupající k nejvyššímu tónu a pak zvolně zanikající uslyším?
Jejich siluety proplétající se mlhou v kouzlu jejich mrštnosti,hrdosti a nezkrotnosti..

Možná brzy..
Možná nikdy..

Vlci..
Nechcete se ke mně vrátit..
Nechcete se nechat přesvědčit..

Já se snažím vrátit se k vám..
Přesvědčit vás..
Ale vy odpovídáte..
Výhružným vrčením..

Kdo vás přesvědčí?
Kdo znovu obnoví důvěru ve vašich srdcích?

Ten,kdo klíče od pout mé šílené posedlosti najde..


Krev - to je moje!

1. května 2011 v 11:48 | Baka - chan |  Na téma týdne

Občas se ptám sama sebe: "Proč pořád ta krev?"