Krásná smrt

23. prosince 2010 v 15:07 | Baka - chan |  Jednorázovky
Tak jednou jsem dostala chuť zplodit nějakou kravinu.. XD
Baka - chan totiž podporuje krásnou literaturu,víte? XDDD
 Obzvlášť doporučuju pustit si při tom tohle: http://www.youtube.com/watch?v=hKbT98HaVoA - já vím,že je to hudby z reklamy ale je krásná XD



Cítila jsem,jak se mi po předloktí valí teplá tekutina. Bolelo to. Je ale tolik věcí,které v životě bolí. Viděla jsem,jak mi po zápěstí putuje až k prstům a tam se dělí na víc cest. Pocítila jsem ji i na čele,lezla mi do očí a vtírala se mi do úst. Karmínově červená tekutina páchoucí železem. Zavřela jsem oči. Břemeno strašlivé viny na mne dopadalo. Udělala jsem strašnou věc. Nechtěla jsem ho vidět. Jeho oči plné smutku,jako by se dívaly srkze mě. Hluboké,hnědé oči. Jako by viděly do mé duše. A ta byla špatná. Poskvrnila jsem ji. Jak byly mé potrhané šaty poskvrěné krví,tak byla poskvrněna moje duše.
Rudá tekutina mě začínala pomalu dráždit v krku. Začaly mě pálit oči. Zrak se mi rozmazal. Jako by mi někdo nasadil brýle s červenými čočkami. Cítila jsem dotek krve i na tváři. Později mi začala slézat i ze rtů po bradě a tam tiše odkapávala na mnou hruď a do havraních vlasů.

Ještě jsem ale nesměla umřít. Ještě ne. Budu na něj čekat a až přijde,řeknu mu to,co tak potřebuju a pak teprve umřu. Nebojím se smrti. Chci ale stihnout udělat jednu důležitou věc,jinak má duše neodejde v klidu z mého těla.
Listí zašustilo,otevřela jsem oči... že by už?..
Velké šedivé vlčí tělo se protřelo větvemi dubu. Uviděla jsem chlupatou hruď a obrovskou vlčí hlavu mladého samce. Také krvácel. Z mnoha ran,sotva mohl jít,obdivovala jsem,že má ještě pořád sílu chodit.
Trhavě jsem zvedla hlavu. Byl tady. Ty oči,ty kouzelné oči.. jako by mě chtěly odsoudit k smrti.
To jsem nechtěla. Já mu nechtěla ublížit. Nechtěla jsem ublížit ani jí ani jim. Otevřela jsem ústa,chtěla se omluvit ale krev se mi nahromadila v průduškách a místo toho jsem zasípala a vykašlala ji. Chtěla jsem mluvit,tak moc. Ale nemohla jsem vydat jediný zvuk. Mrzelo mě to. Chtěla jsem to tolik říct. Jinak moje duše bude nadále nešťastná a nikdy se nedočká svobody. Jinak se nedostane do nebe.. Zachrčela jsem a poprala se s krví v mém krku. Zase jsem kašlala. Bála jsem se,že vlk ztratí trpělivost a odejde nebo mě zabije. Zbavovala jsem se tedy krve co nejrychleji. Zdálo se mi,že teď bych mohla konečně mluvit. Znovu jsem otevřela ústa a trhavě se nadechla.
"Vlku.. já jsem opravdu nechtěla... je mi to tolik líto..nechtěla jsem..já,nevěděla jsem,že... že jsou mrtví. Já... já jsem chtěla ochránit i je... moc jsem chtěla.....--" Zabránil mi v tom nový nával krve do mých úst. Ustavičně jsem kašlala. Už brzy... brzy nebudu vědět o světě.

Zdálo se mi,že vlku zuřivost v očích pohasla. Začínal jihnout. Udělal nejistý krok před,spíše jen pohnul tlapou. Zachvěl se a popošel ke mě. Blížil se ke mě pomalým krokem. Čenichem se dotkl mé tváře a vlhkým jazykem mi olíznul z čela krev. Odpustil?.. nejspíš ano.
Teď už mohu odejít... teď už mohu zemřít..
Hlava mi bezvládně klesla na stranu.


Letěla jsem. Letěla jako bych měla křídla. Jenže v žádném tunelu. Letěla jsem nad lesy,hlubokýmy obrovskýmy zelenýmy lesy. Uviděla jsem pláž. Byla plná šedých kamínků,vlkny s šuměním lezly a zase slézaly z kamínků. Byla jsem tam. Vlny hladily moje tělo. S každým zašuměním mnou projela nová esence radosti a uvolnění.
Zahlédla jsem,jak proti mě vybíhá z vody sněhově bílá vlčice. Voda jí stříkala kolem tlap a srst vlála ve větru. Přehnalo se kolem mě několik menších vlčků. Běželo naproti ní. Pak se kolem mě prohnal obrovský hřbet a velký šedý vlk přiběhl k vlčici,olízl jí čenich a začal si hrát s mláďaty. Byla jsem tak šťastná,že znovu žijí i když jsem věděla,že jsme všichni mrtví a není to skutečné..

Plná radosti jsem si uvědomovala,že tohle je tedy ten ráj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gara Gara | E-mail | Web | 24. prosince 2010 v 20:38 | Reagovat

to je pěkné :) Ale smutné :( jen tak dál ;)

2 Vlčice (your SB) Vlčice (your SB) | Web | 24. prosince 2010 v 23:28 | Reagovat

Děkuju :)

3 Elvika Elvika | Web | 28. prosince 2010 v 19:30 | Reagovat

Je to krásný =) Ale smutný =(

4 Baka - chan Baka - chan | Web | 28. prosince 2010 v 21:31 | Reagovat

JJ,to je účel XD.
Měla jsem zas jednou depresivní náladu.
Děkuju za názor :))
Ještě pořád na tom druhym webu nic neni ale možná sem tu povídku dám,protože tam vlastně taky asistují vlci :))
Děkuju,že ses vrátila,bez tebe to tady neni ono XD :)

5 Nikki Ryoko Nikki Ryoko | Web | 30. prosince 2011 v 10:44 | Reagovat

Krásné, ale smutné. Hezky píšeš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama